- Aktualizováno: 15. 5. 2008 13:26
21. února 2008 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Japonskem o sociálním zabezpečení (dále jen Smlouva); za českou stranu ji podepsal místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí pan RNDr. Petr NEČAS, za japonskou stranu pan Hideaki KUMAZAWA, velvyslanec Japonska v České republice.
S ratifikací Smlouvy vyslovila souhlas Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR (sněmovní tisk 450) usnesením č. 861 na své 37. schůzi dne 19. srpna 2008, Senát (senátní tisk 216) pak usnesením č. 406 na své 14. schůzi dne 5. června 2008.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Po obsahové i formální stránce se jedná o standardní mezinárodní dokument. Jeho hlavním smyslem je vymezit, právním předpisům kterého státu bude migrující pracovník podléhat a platit podle nich i pojištění. (V tomto směru je možno dokument přirovnat ke smlouvám takového typu, jako jsou například smlouvy o zamezení dvojímu zdanění.) Nárok na dávky, a jedná se pouze o důchody, je pak přirozeným důsledkem zaplaceného pojištění nebo odvedených daní ze zaměstnání.
Ve vztahu k Japonsku je smluvní úprava o aplikovatelné legislativě (podléhání pracovníka pro konkrétní činnost právním předpisům pouze jednoho ze smluvních států) zvlášť důležitá. Aplikace pouze národních zákonů by mohla vést ke dvojímu pojištění - například u japonských manažerů vyslaných svou mateřskou organizací k dceřiné společnosti při investicích v ČR - a komplikovat tak ekonomickou spolupráci. (Japonsko je po Německu v ČR druhým největším investorem, o to cennějším, že u nás krom výroby umístil i svůj výzkum a vývoj; dnes zde působí kolem 140 japonských firem, byť nelze zastírat, že současná celosvětová krize má vliv i na jejich další působení v ČR .)
Kromě přiznávání důchodů za doby pojištění získané v tom kterém státě (což je jedinou z oblastí sociálního zabezpečení ve Smlouvě upravovanou, která spočívá v klasickém výpočtu dílčích důchodů) bylo do dokumentu zapracováno i ustanovení, které dosud v žádné bilaterální smlouvě sjednané ČR dosud není (byť se aplikuje ve vztahu k více než 30 státům - EU/EHP/Švýcarsko). Jeho obsahem je zahrnutí rodinných příslušníků pracovníků, kteří mají faktické bydliště spolu s pracovníkem pojištěným na území ČR, do českého systému veřejného zdravotního pojištění. Přijetím této úpravy (čl. 11, odst. 2 Smlouvy) byl do bilaterálního vztahu promítnut progresivní prvek známý zejména z "evropské" úpravy a vyloučila se tak možnost problémů, kdy děti cizinců bydlících a zaměstnaných v ČR, pokud nemají povolení k trvalému pobytu, zůstávají mimo zákonné pojištění. Rodinným příslušníkem se pro tento účel rozumí manžel/ka nebo dítě pojištěnce.
Ve smyslu závěrečných ustanovení Smlouvy (článek 30) podléhá dokument ratifikaci a vstoupí v platnost prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž si smluvní státy vymění ratifikační listiny. Ratifikační listiny ke smlouvě byly vyměněny v Praze 31.3.2009, na základě čehož Smlouva i Správní ujednání sjednané k jejímu provádění stupují v platnost 1. června 2009.
