- Aktualizováno: 21. 1. 2011 7:17
Evropský parlament ve středu dne 19. 1. 2011 na plenárním zasedání schválil návrh Směrnice o právech pacientů při přeshraničním čerpání zdravotní péče (text směrnice). Po formálním schválení Radou EU a publikaci v Úředním Věstníku EU (cca do poloviny roku 2011) bude následovat 30 měsíční lhůta pro její transpozici do českých právních předpisů
Z hlediska nároků Směrnice v zásadě zakotvuje některá pravidla pro cílené vycestování pojištěnců za zdravotní péčí nebo za nákupem léků, či jiného zdrav. zboží, do jiného státu EU. Tato pravidla vyplývají z judikatury Evropského soudního dvora (dále ESD). Pravidla nyní musí být převedena přímo do českých předpisů o veřejném zdravotním pojištění. Plánované a hrazené vycestování za tímto účelem je přitom možné se souhlasem zdravotní pojišťovny i dnes, a to na základě přímo závazných nařízení EU 883/2004 a 987/09. Judikatura ESD a nyní i Směrnice o právech pacientů, tak v zásadě představují spíše doplnění existujících nároků. Z hlediska nároků českých pojištěnců nejde o zásadní změnu, neboť české zdravotní pojišťovny již od roku 2006 postupují v souladu s výkladem ESD a pravidla, daná Směrnicí, tak v zásadě prakticky aplikují.
Z věcného hlediska směrnice přiznává (nad rozsah nařízení) nárok na dodatečnou refundaci nákladů na plánované léčení v jiném státě EU, za kterým český pojištěnec vycestoval bez souhlasu své zdravotní pojišťovny. Péče v takovém případě musí být nejdříve zaplacena poskytovateli pacientem. Pacient po návratu žádá o refundaci svou zdravotní pojišťovnu. Refundace je omezena do výše české ceny stejné péče (tj. ceny, kterou by zdravotní pojišťovna uhradila za stejné léčení českému poskytovateli). Podmínkou je, že jde o péči, hrazenou na území ČR. Nárok se týká i nákupu léků, nebo zdravotnických prostředků, pokud jsou na území ČR pojišťovnou hrazeny. Pro refundaci je vyžadováno splnění podmínek, daných pro úhradu v rámci českého systému (např. předpis léku lékařem příslušné odbornosti, doporučení vyšetření vydané lékařem příslušné odbornosti apod.). V současné době se ve vztahu k českým pojištěncům výše uvedený postup uplatňuje pouze v případě „mimonemocniční“ péče. Lze předpokládat, že tomu tak bude i po transpozici směrnice do českého zákona. Směrnice totiž (v souladu s judikaturou ESD) přiznává státům právo vymezit zdravotní péči, u které bude pro získání nároku na úhradu nákladů i nadále vyžadován předchozí souhlas zdravotní pojišťovny. Toto omezení je v zásadě možné u péče, vyžadující plánování, nebo použití vysoce specializované infrastruktury. Lze proto předpokládat, že úhrada nákladů nemocničního léčení, za kterým by český pojištěnec cíleně vycestoval, bude i nadále podmíněno souhlasem české zdravotní pojišťovny
Směrnice dále zavádí institut národního styčného místa, které by mělo poskytovat informace o nárocích na přeshraniční čerpání zdravotní péče.
Dále Směrnice obsahuje řadu ustanovení, týkajících se obecně spolupráce mezi státy EU a Evropskou komisí v oblastech jako je e-Health (elektronické zdravotnictví), uznávání předpisů, Health Technology Management apod..
