- Aktualizováno: 3. 5. 2008 13:57
Vstupem České republiky do Evropské unie dnem 1.5.2004 začala ČR aplikovat evropské právní předpisy v oblasti sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění.Nejvýznamnějšími předpisy v této oblasti jsou tzv. koordinační nařízení, která ponechávají národní předpisy členských států beze změn a nahrazují jen ta vnitrostátní pravidla, která by mohla být pro osoby migrující v rámci EU nevýhodná. Těmito nařízeními jsou nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 883/2004 a nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 987/2009, kterás účinností od 1.5.2010 nahradila do té doby používaná nařízení Rady (EHS) č. 1408/71 a nařízení Rady (EHS) č. 574/72.
Nařízení představují přímo závazné a nad národní právní předpisy postavené předpisy Společenství koordinující systémy sociálního zabezpečení a zdravotního pojištění všech členských států. Nařízení obsahují taková pravidla, která zaručují, aby pojištěná osoba při migraci mezi členskými státy EU nepřišla o svůj nárok na věcné dávky zdravotního pojištění (tj. o lékařskou péči, včetně léků a ostatních produktů souvisejících s touto péčí). Nárok na zdravotní péči pojištěné osoby a jejích nezaopatřených rodinných příslušníků v jiném členském státě, než je stát pojištění, zůstává vždy zachován, liší se jen ve svém rozsahu podle povahy pobytu dotyčných osob v jiném členském státě. Typicky lze rozlišit přechodný pobyt v jiném členském státě než je stát pojištění, bydliště v jiném členském státě než je stát pojištění, anebo cílené vycestování do jiného členského státu za účelem poskytnutí konkrétní plánované lékařské péče.
Při přechodném pobytu mimo stát pojištění má pojištěnec nárok na všechny nezbytné věcné dávky, přičemž jejich nezbytnost posuzuje primárně ošetřující lékař s přihlédnutím ke zdravotnímu stavu osoby a předpokládané délce jejího pobytu. Lékařsky nezbytná péče je tak vlastně poskytována s cílem zabránit tomu, aby byla pojištěná osoba nucena vrátit se před koncem plánované doby pobytu zpět do státu pojištění, aby se jí dostalo potřebné péče. Rozhodnutí S3 Správní komise pro koordinaci systému sociálního zabezpečení ze dne 12.6.2009 vymezuje věcné dávky, u nichž se poskytnutí v rámci přechodného pobytu mimo stát pojištění považuje za nezbytné. Toto rozhodnutí je ke stažení v různých jazykových verzích zde).
Nárokovým dokladem pro poskytnutí nezbytné zdravotní péče je Evropský průkaz zdravotního pojištěn (EHIC), který je nutno ošetřujícímu lékaři předložit.
Další základní situací, kdy jsou věcné dávky poskytovány v jiném členském státě pobytu na účet příslušné instituce státu pojištění, je vycestování pojištěnce za plánovanou zdravotní péčí. Pro úhradu konkrétní plánované péče je zásadně vyžadován souhlas příslušné instituce, u které je osoba pojištěna.
V neposlední řadě může nastat rovněž situace, kdy osoba pojištěná v jednom členském státě bydlí (nikoli přechodně pobývá) v jiném členském státě. V takovém případě má nárok na poskytnutí věcných dávek ve státě bydliště v plném rozsahu jako místní pojištěnci. Taková osoba má zároveň nárok na plný rozsah hrazené zdravotné péče i ve státě pojištění. Typicky jde o pracovníky vykonávající svoji činnost v jednom státě, avšak bydlící ve státě jiném, nebo o důchodce, kteří pobírají důchod z jednoho státu, přičemž bydlí ve státě druhém. Uvedené se samozřejmě aplikuje i na nezaopatřené rodinné příslušníky těchto osob.
Podmínky poskytnutí zdravotní péče v jiném členském státě mimo stát pojištění (tedy hlavně cena péče, způsob její úhrady či výše spoluúčasti hrazená pojištěncem) se vždy řídí právními předpisy toho státu, kde je péče poskytována, a měly by být (v souladu s principem rovnosti zacházení) v zásadě stejné jako v případě místních pojištěnců.
Náklady na takto poskytnutou péči jsou posléze prostřednictvím mezinárodní přeúčtovací procedury vyúčtovány příslušné instituci/zdravotní pojišťovně, u které je daná osoba v druhém státě skutečně pojištěna. Pokud z nějakého důvodu pojištěnec zaplatil náklady na ošetření v jiném členském státě sám z vlastních prostředků, mohou mu být takto vynaložené náklady refundovány po jeho návratu do státu pojištění. Pro refundaci se použije cena poskytnuté péče, běžná v rámci systému státu, kde byl ošetřen, nebo cena, kterou by obdobná péče stála při poskytnutí ve státě pojištění.
Podrobnější informace o postupech pro jednotlivé kategorie osob i o postupech v jednotlivých členských státech naleznete na našich internetových stránkách v sekci „Pro pojištěnce“ → „Evropská unie“ zde.
