- Aktualizováno: 21. leden 2011
- Aktualizováno: 5. leden 2011
Od 1. ledna 2011 se rozšiřuje osobní rozsah nařízení 883/2004 a 987/2009 i na občany ze třetích států. Konkrétní podmínky, za kterých je možné aplikovat koordinační pravidla na tyto osoby, jsou stanoveny v nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 1231/2010. Text nařízení naleznete v sekci Důležité dokumenty.
- Aktualizováno: 7. červen 2010
Cílem návrhu je zejména zajištění práv pacientů při plánovaném čerpání zdravotní péče v jiném členském státě EU, včetně nároku na úhradu nákladů takové péče do výše, jakou by zdravotní pojišťovna uhradila, pokud by tuto péči čerpali ve státě, kde jsou pojištěni. Předpokladem úhrady je, že je tato péče součástí dávek, na které má pojištěnec ve státě pojištění nárok. Velký důraz se rovněž klade na bezpečnost a kvalitu poskytované zdravotní péče. Důležitým předpokladem praktické aplikovatelnosti jsou potom mechanismy, které mají jednotlivým členským státům umožnit zachovat finanční udržitelnost svých zdravotních systémů, zejména možnost zavést systém předchozí autorizace u některých typů péče (např. péče vyžadující hospitalizaci nebo vysoce specializovanou lékařskou infrastrukturu nebo vybavení ).
Dohodnutý kompromis je výsledkem téměř dvouletých a velmi obtížných jednání na expertní i politické úrovni na půdě Rady. Evropský parlament vydal své stanovisko k návrhu již v dubnu 2009 a nyní se bude k postoji Rady vyjadřovat ve druhém čtení. Legislativní proces na úrovni EU tedy ještě není ukončen a finální text směrnice není znám.
- Aktualizováno: 1. červen 2010
- Aktualizováno: 22. duben 2010
Upozorňujeme pojištěnce jiných států EU, bydlící v ČR a registrované u české zdravotní pojišťovny na základě formulářů E121 a E109 (tedy typicky důchodce jiných států a jejich nezaopatřené rodinné příslušníky), že v souvislosti se vstupem v účinnost nových koordinačních nařízení EU 883/04 a 987/09 se mění některé okolnosti jejich registrace v České republice.
1. Za vystavení Evropského průkazu zdravotního pojištění nadále není zodpovědná česká zdravotní pojišťovna, ale zahraniční instituce, která vystavila výše uvedené formuláře E121 nebo E109. Proto české zdravotní pojišťovny dopisem vyzývají dotčené registrované osoby, aby svůj současný český Evropský průkaz zdravotního pojištění vrátily registrující české zdravotní pojišťovně. O Evropský průkaz zdravotního pojištění musí požádat u svých zahraničních institucí, které kryjí náklady na jejich zdravotní péči.
2. Výše uvedeným osobám bude pro účely čerpání zdravotní péče na území ČR registrující zdravotní pojišťovnou automaticky vydán a zaslán žlutý Průkaz pojištěnce EU, bydlícího v ČR. Tento doklad je nutné předkládat při ošetření českým lékařům.
3. Všechny registrované osoby mají i nadále nárok na plný rozsah zdravotní péče na území České republiky za stejných podmínek, jaké platí pro české pojištěnce.
Nově mají ovšem od 1.5. 2010 nárok na plný rozsah péče i ve státech pojištění (typicky tedy ve státech, odkud pobírají důchod). Mohou si tak v zásadě vybrat, zda chtějí být léčeni v ČR, kde bydlí, nebo ve státě pojištění.
Výjimkou jsou v tomto ohledu pouze důchodci Dánska, Estonska, Finska, Irska, Itálie, Litvy, Lotyšska, Malty, Portugalska, Rumunska, Slovensko, Velké Británie, bydlící a registrovaní v ČR. Uvedené státy totiž důchodcům registrovaným jinde nepřiznaly plný rozsah nároků na zdravotní péči na svém území (přestože jim tuto možnost nové nařízení dávalo).
- Aktualizováno: 19. leden 2010
1. května 2010 vstupují v platnost nová nařízení Evropského parlamentu a Rady č. 883/04 a 987/09. Tato nařízení tak nahradí v současné době používaná nařízení 1408/71 a 574/72.
Texty nařízení lze nalézt pod následujícími odkazy:
Nařízení 883/04,
- Aktualizováno: 15. květen 2008
21. února 2008 byla v Praze podepsána Smlouva mezi Českou republikou a Japonskem o sociálním zabezpečení (dále jen Smlouva); za českou stranu ji podepsal místopředseda vlády a ministr práce a sociálních věcí pan RNDr. Petr NEČAS, za japonskou stranu pan Hideaki KUMAZAWA, velvyslanec Japonska v České republice.
S ratifikací Smlouvy vyslovila souhlas Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR (sněmovní tisk 450) usnesením č. 861 na své 37. schůzi dne 19. srpna 2008, Senát (senátní tisk 216) pak usnesením č. 406 na své 14. schůzi dne 5. června 2008.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
Po obsahové i formální stránce se jedná o standardní mezinárodní dokument. Jeho hlavním smyslem je vymezit, právním předpisům kterého státu bude migrující pracovník podléhat a platit podle nich i pojištění. (V tomto směru je možno dokument přirovnat ke smlouvám takového typu, jako jsou například smlouvy o zamezení dvojímu zdanění.) Nárok na dávky, a jedná se pouze o důchody, je pak přirozeným důsledkem zaplaceného pojištění nebo odvedených daní ze zaměstnání.
Ve vztahu k Japonsku je smluvní úprava o aplikovatelné legislativě (podléhání pracovníka pro konkrétní činnost právním předpisům pouze jednoho ze smluvních států) zvlášť důležitá. Aplikace pouze národních zákonů by mohla vést ke dvojímu pojištění - například u japonských manažerů vyslaných svou mateřskou organizací k dceřiné společnosti při investicích v ČR - a komplikovat tak ekonomickou spolupráci. (Japonsko je po Německu v ČR druhým největším investorem, o to cennějším, že u nás krom výroby umístil i svůj výzkum a vývoj; dnes zde působí kolem 140 japonských firem, byť nelze zastírat, že současná celosvětová krize má vliv i na jejich další působení v ČR .)
Kromě přiznávání důchodů za doby pojištění získané v tom kterém státě (což je jedinou z oblastí sociálního zabezpečení ve Smlouvě upravovanou, která spočívá v klasickém výpočtu dílčích důchodů) bylo do dokumentu zapracováno i ustanovení, které dosud v žádné bilaterální smlouvě sjednané ČR dosud není (byť se aplikuje ve vztahu k více než 30 státům - EU/EHP/Švýcarsko). Jeho obsahem je zahrnutí rodinných příslušníků pracovníků, kteří mají faktické bydliště spolu s pracovníkem pojištěným na území ČR, do českého systému veřejného zdravotního pojištění. Přijetím této úpravy (čl. 11, odst. 2 Smlouvy) byl do bilaterálního vztahu promítnut progresivní prvek známý zejména z "evropské" úpravy a vyloučila se tak možnost problémů, kdy děti cizinců bydlících a zaměstnaných v ČR, pokud nemají povolení k trvalému pobytu, zůstávají mimo zákonné pojištění. Rodinným příslušníkem se pro tento účel rozumí manžel/ka nebo dítě pojištěnce.
Ve smyslu závěrečných ustanovení Smlouvy (článek 30) podléhá dokument ratifikaci a vstoupí v platnost prvního dne třetího měsíce následujícího po měsíci, v němž si smluvní státy vymění ratifikační listiny. Ratifikační listiny ke smlouvě byly vyměněny v Praze 31.3.2009, na základě čehož Smlouva i Správní ujednání sjednané k jejímu provádění stupují v platnost 1. června 2009.
- Aktualizováno: 2. květen 2008
Centrum mezistátních úhrad (CMU) je styčným orgánem České republiky pro oblast zdravotní péče. Reprezentuje český systém zdravotní péče ve vztahu k celkem 35 státům.
Vzniklo v roce 2001 na základě výzvy k založení a následného pověření ze strany Ministerstva zdravotnictví ČR. Vznik styčného orgánu byl nezbytným předpokladem institucionálního zabezpečení provádění mezinárodních smluv o sociálním zabezpečení a následně i práva Evropských společenství. Od 1.5.2004 vykonává CMU funkce styčného orgánu ČR nejen na základě zmocnění daného jednotlivými mezinárodními smlouvami, ale i na základě přímo závazného a účinného nařízení Rady EHS 574/72.
